Muchomůrka slámově žlutá
Amanita gemmata
Jedovatá houba
Klobouk / Plodnice
Klobouk má 45-90 mm v průměru, nejprve je polokulovitý, pak plocho klenutý a nakonec rozprostřen. Na okraji bývá zřetelně rýhovaný, za mládí okrově slámovožlutý, uprostřed nejtmavší, dospíváním plodnice bledne a bývá téměř bělavá. Povrch má za vlhkého počasí lepkavý, za sucha trochu lesklý, pokrytý bílými útržky (zbytky z plachetky), často však bývá celkem holý.
Hymenofor
Lupeny jsou 6-10 mm široké, husté, bílé, při okraji klobouku zaoblené.
Košťál
Košťál je 60-100 mm dlouhý a 7-15 mm tlustý, téměř válcovitý. Směrem nahoru je zúžený a na bázi ztlustlý v podobě malé měkké zaoblené hlízy, která je obalena přirostlý pochvou, od košťál a odstávající volným tenkým límečkem. Celý je bílý, jemně šupinkově vločkatý, vzácně i holý, nejprve bývá vatově vycpaný a v dospělosti trubkovitě dutý. V horní třetině má tence blanitý nepravidelný svěšený prsten, který obyčejně časem mizí.
Dužina
Dužnina je bílá, měkká a křehká. Vůni a chuť má nenápadnou, někdy jakoby trochu Ředkvičkovou.
Výtrusný prach
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt
Muchomůrka slámově žlutá roste od května do října v listnatých i jehličnatých lesích, nejčastěji v písčitých půdách. Bývá dost hojná. Je rozšířená v celém mírném pásmu severní polokoule.
Tuto houbu pokládali v minulosti za jedlou. Několik zkušeností však dokázalo, že je mírně jedovatá. Důkaz o tom podal slovenský mykolog I. FÁBRY (1953), který jí jedovaté účinky vyzkoušel sám na sobě.