Ryzec ďubkovaný

Ryzec ďubkovaný - Lactarius scrobiculatus

Lactarius scrobiculatus

Nejedlá houba

Klobouk / Plodnice

Lactarius scrobiculatus představuje velký druh ryzce. Průměr klobouku dosahuje až 300 mm, většinou 100-200 mm. V mládí je plocho klenutý s vytlačeným středem, brzy se vyrovnává a stává se proláklý (někdy, až nálevkovitý). Povrch klobouku rovný nebo časem zvlněný, uprostřed jemně šupinkatý (někdy zvrásněný a zrnitý), směrem k okraji se zvýrazňuje plstnatý charakter, v jeho okrajové části je, až štětinkatě chlupatý (ale chloupky jsou poměrně krátké, ale husté), u starších plodnic tento znak slábne. Okraj je dlouho podvinutý, i u starých plodnic většinou dolů zahnutý. Pokožka klobouku je ve středu suchá, až kluzká a lesklá (závisí na počasí, za sucha se střídají lesklé zóny s matnými), směrem k okraji výraznější lepkavá (mazlavá), což je viditelné hlavně za vlhkého počasí. Barva žlutá, krémově žlutá, okrově žlutá, až žlutavě oranžová, na povrchu jsou zřetelné skvrny, nebo kruhovaní v barvě medové (šedo-žluté, oranžově-žluté).

Hymenofor

Lupeny široce připojené, až mírně sbíhavé, husté, pružné, vysoké 3-7 mm, některé rozvidlené při třeně, prostřídala lupínky, barva za mlada bělavá, později krémově žlutá, ostří lupenů je často jakoby medově zbarvené (šedo-žluté), případně se na lupenech tvoří takto zbarvené kapky (je to dost charakteristický znak, za sucha to nemusí být evidentní). Po poranění se časem zbarvují hnědě, okrově.

Košťál

Košťál válcovitý, někdy rozšířený směrem k bázi, občas stlačený a zvlněný, 30-60 x 20-35mm, v mládí plný, brzy dutý, poměrně tvrdý, ale křehký, povrch bílý, až krémově bílý s četnými nepravidelně rozmístěnými okrově žlutými, až hnědo-žlutými skvrnami. Věkem a manipulací se na bázi zbarvuje okrově hnědavé. Na vrchu je košťál často bílo-ojinovatělý.

Dužina

Dužina v klobouku tuhá a kompaktní, v třeně také dost pevná, ale křehká, časem uprostřed měkčí a dutá. Barva bělavá, na řezu se velmi rychle zbarvuje na citrónově žlutou hlavně v oblasti klobouku a v periferních oblastech třeně. Vůně dost výrazná, ovocně kyselá, chuť na začátku mírná pak jakoby směs chutí hořké, kyselé, štiplavé, prostě nepříjemná. Mléko bílé, rychle se mění na sirovo-žluté (i po izolování), chuť se mění z mírné na začátku (někdy může přetrvat pouze mírná chuť), přes hořce trpkou, až po štiplavou po cca 5-10 sekundách.

Výtrusný prach

Výtrusný prach bledě krémový.

Makrochemické reakce

Reakce mléka na KOH oranžová.

Výskyt

Lactarius scrobiculatus roste obvykle ve skupinách v jehličnatých nebo smíšených lesích v podhorských a horských oblastech, váže se na smrk (Picea sp.). Preferuje vlhké prostředí a mechy, najdeme ho více na vápenatém podloží, ale vyskytuje se i na kyselejších půdách.

Podobné druhy

Lactarius scrobiculatus patří do podsekce Scrobiculati (do ní řadíme kromě něj Ryzec (Lactarius aquizonatus), Citriolens, Resimus, Auriolem, Leon, Intermedius, Olivinus, Tuomikoskii), je charakteristický velkými plodnicemi, živými barvami klobouku (žlutě okrovými), zónováním, okrajem u mladých plodnic krátce, ale hustě chloupkový, medově zbarvenými kapičkami, které se tvoří na ostří lupenů a v mládí i na okraji klobouku, tření s výraznými skvrnami, viditelně bělavým (ojinovatělým) vrchem třeně v podobě bledé zóny pod okvětními lístky, a rychlým žloutnutím dužiny na řezu. Těmito hlavními znaky jej lze rozlišit od podobných druhů.