Ryzec plstnatý

Lactarius vellereus

Nejedlá houba

Klobouk / Plodnice

Klobouk pevný, masitý, průměr 50-200 (300) mm, v naprostém mládí plocho-klenutý s vytlačeným středem a podvinutým okrajem, pak se vyrovnává a zůstává proláklý, až nálevkovitý, často na povrchu zvlněný a ve stáří excentrický (mimostředový, nepravidelně tvarovaný). Okraj zůstává dolů zahnutý i při starých plodnicích, je často zvlněný. Pokožka klobouku sametová, až jemně plstnatá, matná, suchá, někdy se místy rozpukáva do síťovaného vzoru. Klobouk není zónovaný (bez kruhování). Barva v mládí bílá, bělavá, později (i v suchém období) bělavě krémová, mohou se objevit skvrny, místa s krémově okrovým zabarvením.

Hymenofor

Lupeny středně husté, v mládí hustší, později řidší, křehké, vysoké 3-5 mm, poměrně tlusté, široce připojené, až sbíhavé, prostřídané lupínky, rozvidlené, světle bělavě krémové, bělavě nažloutlé, krémově nažloutlé, nebo pouze s místy v krémově nažloutlé barvě, na poraněných místech nakonec krémově hnědavé, až cihlové.

Košťál

Košťál krátký, robustní, dost pevný, válcovitý nebo směrem k bázi zužující a na vrchu mírně rozšířený, 25-70 x 20-65 mm, hladký (jemně sametový) nebo s jamkami (někdy trochu rýhovaný), většinou bez skvrn (pokud se vyskytnou, jsou v barvě okolí), matný, suchý. Barva bílá, bělavá, časem (a po poškození) se zbarvuje krémově okrově (hlavně na bázi), až krémově hnědavě.

Dužina

Dužina pevná, tuhá, bílá, bílo žlutavá na bázi, na řezu se pomalu zbarvuje jemně žlutavě. Ovocně nakyslá, chuť dužniny velmi štiplavá. Mléko středně hojné, ale rychle vysychá, bílé, v kontaktu s okvětními lístky krémové, krémově nažloutlé. Chuť mléka mírná, později může být slabě nahořklá (musí být zkoušeny samostatně, tedy ne s dužinou).

Výtrusný prach

Výtrusný prach je bílý.

Výskyt

Lactarius vellereus roste obvykle ve skupinách v listnatých lesích, ale také v lesích smíšených (výjimečně jehličnatých), váže se primárně na buk (Fagus sp.), Ale i na dub (Quercus sp.), případně břízu (Betula sp.) a jehličnaté stromy. Výskyt, až do horských oblastí.

Podobné druhy

Lactarius vellereus je velký, masitý druh ryzce, charakterizuje ho sametová, až jemně plstnatá pokožka klobouku, lupeny jsou u starších plodnic řidší, mléko je bílé, neměnné v reakcí s KOH.
Lactarius vellereus nelze na první pohled odlišit od velmi podobného, vzácnějšího, druhu - Lactarius bertillonii, který roste ve stejném biotopu (váže se na stejné stromy), ale vyskytuje se spíše v nižších polohách (kde, ale roste i L. vellereus). Jsou však i makroskopické znaky, kterými se dají odlišit. Mléko Lactarius bertillonii je pálivé (důležité je zkoušet chuť mléka odděleně od dužiny), přičemž mléko Lactarius vellereus je mírně (max. nahořklé). Mléko Lactarius bertillonii reaguje na KOH žlutě oranžově, při Lactarius vellereus je bez reakce.
Další bílo (bělavě) zbarvené, relativně podobné, druhy ryzce - Lactarius piperatus, Lactarius glaucescens a Lactarius controversus.
Lactarius glaucescens má klobouk bílý, zejména při okraji je dlouho bílý, uprostřed může být bělavě krémový, až krémově nahnědlý, jeho klobouk nebývá nálevkovitý, je robustní a pevný, klobouk je hladký (nevýrazně sametový), suchý, spíše matný, nebývá při okraji výrazněji zvrásněný, okraj dlouho dolů zahnutý. Mléko je bílé, izolované se rychle mění na bílo krémové, ale v kontaktu s okvětními lístky a dužinou se barví (tedy zasychá) zeleně (změna barvy na zelenavě bývá velmi pomalá). Jeho mléko reaguje s KOH žlutě a až žlutě oranžově. Chuť mléka a dužiny štiplavá (no ne výrazně).
Lactarius piperatus má klobouk dlouho bílý, bělavý, místy krémový, uprostřed i výraznější jakoby světlo rezavý, povrch klobouku (není takový plstnatý jako u L. vellerues) často na okraji drsný a zvrásněný, staré plodnice tvarově, až nálevkovité, lupeny velmi husté a nízké (1-2 mm), výrazně rozvidlené, sbíhavé, dužina se na řezu mění pomalu na krémově okrovou, okrově nažloutlou, chuť mléka i dužniny výrazně kořeněná. Mléko bílé, izolované neměnné, mění se pomalu v kontaktu s dužinou na žlutavě okrově. Mléko neměnné s KOH.
Lactarius controversus má klobouk bílý, bělavý, bílo šedý, ale barví se časem (místy) růžově, růžově červeně (hlavně ve středu), někdy také okrově. Pokožka je jakoby pokryta glazurou, lesklá a lepkavá, za sucha jemně sametová a matná. V okrajové části je vidět zónování (kruhy), avšak barevně pouze mírně odlišné od okolí. Listoví jsou růžové, masově načervenalé. Reakce mléka na KOH jen někdy nažloutlá. Váže se na topol (Populus sp.) A vrbu (Salix sp.), Ale může být i dub (Quercus sp.) a kaštan (Castanea sp.).

Rozlišuje se také varieta Lactarius vellereus var. hometii, která se liší změnou barvy mléka v kontaktu s okvětními lístky na fialové, fialově hnědavé. Vyskytuje se méně často v středomořské oblasti. Váže se primárně na dub (Quercus sp.).