Ryzec severský

Ryzec severský - Lactarius trivialis

Lactarius trivialis

Nejedlá houba

Klobouk / Plodnice

Lactarius trivialis mívá klobouk o průměru 40 - 150 (200) mm, který bývá u mladých plodnic bledě červenavě šedý nebo šedý s vínověčerveným nádechem s výraznými tmavšími skvrnami, které časem mizí směrem od okraje, později bývá zbarvený cihlově, bledě vínově červená, až tělově bledě žlutohnědě , obvykle s bledším okrajem. Výrazným znakem, zejména u mladých plodnic, je velmi slizký a mazlavý povrch celé plodnice včetně třeně, jehož povrch se později stává víceméně suchým, i když po navlhčení je vidět, že je lepkavý. I za sucha je klobouk viditelně pokrytý lepkavým povlakem, což je také zřetelné po jeho navlhčení. Klobouk je nejdříve klenutý s podvinutým okrajem, později plošší s vytlačeným středem, až mírně nálevkovitý, povrch je vždy hladký. Plodnice jsou náchylné akumulovat v sobě velké množství vody za vlhkého počasí, přičemž často si ji uchovávají i v sušším počasí. Je důležité vědět, že jde o druh s velkým rozdílem mezi vzezřením mladých a dospělých plodnic.

Hymenofor

Lupeny jsou obvykle krémově zbarvené, poměrně vysoké, široce připojené, až mírně sbíhavé, středně husté, některé mohou být rozvidlené.

Košťál

Košťál má víceméně soudkovitý tvar (hlavně u mladých plodnic), jinak válcovitý, často je výrazně tenčí pod okvětními lístky, pevný, ale křehký, s výraznou dutinou. Hladký, krémový, později často s charakteristickými vodnatými (žluto-okrovými) skvrnami.

Dužina

Dužnina je bělavá, někdy jemně nahnědlá po rozkrojení, vůně nevýrazná, až nakysle ovocná, chuť má časem (za cca 5-10 sec.) slabě, až středně štiplavou. Mléko je středně hojné (u starších plodnic je ho méně), bělavé, ale spíše bledě krémové, zasychá na lupenech na olivově šedé, izolované na papíře na slabě žlutavé (někdy bez změny), chuť má nejdříve mírnou, ale po cca 10 sekundách je výrazně štiplavá.

Výtrusný prach

Výtrusný prach narůžověle béžový.

Makrochemické reakce

Reakce na KOH žlutooranžová na mléce.

Výskyt

Lactarius trivialis se váže na smrk (Picea sp.) a břízu (Betula sp.). Vyskytuje se roztroušeně na vlhkých místech v podhorských, až horských oblastech, většinou na kyselých půdách, obvykle ve skupinkách.

Podobné druhy

Od podobného druhu L. utilis se liší zejména výrazněji soudkovitým tvarem košťálu a barvou mléka (L. utilis ji má čistě bílou), reakcí na KOH (L. utilis bez reakce) a zasycháním izolovaného mléka žlutne (L. utilis je krémový). Jistou podobnost mohou vykazovat i jiné druhy se slizkým povrchem klobouku jako Lactarius hysginus, který roste v podobném biotopu a Lactarius albocarneus (pokud by byly jeho plodnice tmavší než obvykle), který se však váže na jedli (Abies sp.) a jeho plodnice jsou menší , mléko zasychá na bledě žlutavou. Lactarius hysginus má klobouk tmavě oranžovo hnědý nebo červeno hnědý (někdy bledší, ale načervenalá barva se projeví při zasychání plodnice), později s bledším, až nažloutlým okrajem, jemné zónování ve vnější části a jakoby radiálně žilkovaný ve střední části klobouku (toto žilkování se někdy projeví, až při zasychání plodnice). Vůni má výraznou, těžko definovatelnou, spíše ovocnou. Mléko má bílé, při zasychání může být krémově žlutavé (reakce na KOH žádná). Podobnost vykazuje i Lactarius flexuosus, který roste pod smrkem (Picea sp.), borovicí (Pinus sp.) a břízou (Betula sp.). Jeho mléko je bělavé nebo krémově bělavé, tuhne do podoby šedo krémových (světlo zeleno krémových) kapek v kontaktu s okvětními lístky, izolované na bílý papír se mění po 3-4 minutách na žlutavý. Chuť mléka má téměř ihned velmi štiplavou. Také je rozdíl v hustotě lupenů, L. flexuosus jich má řidší než L. trivialis, a jeho košťál je plný nebo vatovitě vycpaný (L. trivialis velmi brzy dutý). Reaguje na KOH světlo žlutě na dužině a pokožce klobouku.